Encyklopedie čs. alternativní scény
do roku 1993

Ladislav Ašenbrener a kol.



Média - Přepis rozhovoru z 13. 6. 2015

Já vím, že starým nahrávkám, sběratelství a encyklopedii se věnujete již několik let, ale řekněte nám, jak to všechno vzniklo. Co byl ten první impulz, který to nastartoval?

Ten vývoj byl samozřejmě postupný, nejenom samotné nastartování, ale i samotný průběh - jak já tomu dnes říkám - projektu. Za nějaký datum začátku bych považoval rok 2004, kdy vznikly první webové stránky, kde jsem prezentoval jakýsi seznam kapel a nahrávek. Ty jsem poté velmi brzy předělal do mnohem lepší podoby, která se vyvíjela ještě dalších 6 let.

Důvod toho všeho je jednoduchý a za celou dobu se nezměnil, a to byl nedostatek kvalitní hudby. To, co se hrálo a hraje v rádiích, je v lepším případě bezduchá a prázdná hudba, jejíž cílem je zalíbit se co nejširšímu počtu posluchačů a vydělat tak prachy, v tom horším případě hudba, která je spíše k zblití než k poslechu.

Jak jsem řekl, ten vývoj byl postupný, takže i já se postupně dostával k hudbě, která byla zajímavá, netradiční, prostě jiná. A tehdy jsem si vlastně uvědomil, že jestli chci poslouchat dobrou hudbu, budu se muset vrhnout do minulosti. Takže jsem začal hledat a sbírat staré nahrávky.

Rok 2004, to už je přes 10 let.

Je to tak, i když v průběhu nějaké pauzy byly.

Jak to vidíte teď, po těch 10 letech? Stálo to za to? Co si dnes o té hudbě myslíte?

Stálo to za to, to je bez debat. Co se týká hudby, tak jsem asi trochu skeptičtější než na začátku. Přeci jenom, když už toho člověk má naposloucháno tolik, tak ho spousta věcí buď omrzí nebo, dá-li se to tak říct, už ho spousta věcí tolik nebere nebo mu to přijde i houpé. Ale pořád si myslím, že ta hudba je prostě něco úplně jiného, než to co běžný lidi znají nebo, a teď to řeknu záměrně, co jsou nuceni poslouchat. Ta hudba prostě má smysl.

Dobře, vraťme se ještě na začátek, kdy to všechno začalo. Jak se vlastně přetvořila myšlenka poslechu hudby do dnešní podoby, encyklopedie? To je přeci jenom poměrně velký krok kupředu.

Ano, ten přerod z poslechu do encyklopedie se zdá být velký, ale tak, jak to vznikalo postupně, tak je to vlastně hrozně logický a přirozený. Vysvětlím. Když jsem začal shánět starou hudbu, tak nikde nic nebylo. To nebylo jako teď, kdy si většinu věcí můžete najít na googlu, na youtube nebo na dalších stránkách. Tehdy buď nic takového ještě nebylo, nebo to bylo v plenkách. A hlavně na netu nic moc nebylo. Takže se to shánělo hlavně přes lidi, přímou komunikací se sběrateli. No a na to, abyste mohl od sběratelů něco dostat, tak jste taky musel něco mít. A tím vlastně začalo to takzvané sběratelství.

Tehdy frčel P2P a hlavně DC, takže jsem se připojoval na veřejný huby a tam sháněl, co se dalo. S tímhle málem jsem začal vyměňovat. A postupně to vytáhl na opravdu velkou sbírku.

To zní poměrně jednoduše.

Zní, ale nebylo. Naopak, bylo to poměrně pracné a mnohdy i problémové. Spousta lidí mě za to určitě nemá rádo (smích).

Jakto?

No, to máte složitý. Většina sběratelů trvala na výměně 1:1, což znamenalo, že pokud jsem od nich chtěl víc, než jsem jim mohl nabídnout, musel jsem vyměňovat chytře. Měl jsem tehdy poměrně velké množství kontaktů na sběratele, takže jsem věděl, co kdo má a co kdo jak vyměňuje. Takže jsem si pak mohl snadno spočítat, co od koho mám vyměnit, abych toho ve výsledku získal co nejvíce.

Takže například jednu nahrávku jsem mohl v jednu chvíli vyměnit několika lidem a získat za to několik různých nahrávek. Ale nemohl jsem to udělat postupně, protože by se ta nahrávka mezitím dostala mezi další lidi, což samozřejmě snižovalo moje šance.

S tím se vážou i další problémy. Existovalo několik lidí, kteří ty nahrávky volně šířili nebo začali sdílet na webu. V tom by nebyl problém, ale pak taky existovali lidi, co opravdu trvali na výměně 1:1 a pouze toho, co neměli. Což v jejich případě bylo často opravdu obtížné splnit. No a teď si vemte, že něco vyměníte s člověkem, který tu vaši nahrávku dá okamžitě k dispozici všem. Je jasný, co se stane, vy už tu nahrávku nemůžete k výměně použít.

Takže byli lidi, se kterými jsem měnil až úplně nakonec. Navíc to byli lidi, kteří často neměli co nabídnout, právě proto, že všechno sdíleli. Takže se pak k těm opravdu raritním věcem nedostávali.

Tohle zní naopak opravdu hrozně složitě.

Jo, bohužel to nešlo jinak. Bez tohoto přístupu bych nic neměl a nic neudělal.

Samozřejmě byli i lidi, co vybrabali starou bednu s nahrávkami na půdě a poskytnuli ji pro přehrání. Takových ale byla menšina.

A co přímo lidé z kapel? Ty přece museli mít vlastní nahrávky.

Ty také patřili spíše do té menší skupiny. Navíc u nich byl často problém, že všechno trvalo hrozně dlouho. Nic je nemotivovalo mi ty nahrávky poslat, takže v některých případech jsem čekal i více než dva roky. A někdy se nedočkal třeba vůbec. To se sběratelama to bylo všechno jednodušší.

Navíc byli i kapely, které nechtěli svoje nahrávky šířit nebo poskytovat, že se za ně styděli nebo tak.

No dobře, takže jsem se dostali od poslechu ke sběratelství. Ale proč webové stránky? Proč encyklopedie?

To byla moje konkurenční výhoda. Tedy alespoň ze začátku. Většina sběratelů komunikovala maximálně po mailu, ale webový stránky neměli.

Abyste tomu rozuměl, ty webové stránky z počátku představovali seznam nahrávek, nebyla to encyklopedie. Navíc jsem tam měl i seznam toho, co sháním. A tím, že to bylo na webu a ostatní to mohli snadno najít, tak mi psalo ohromný množství lidí. I ti, co vůbec nepatřili mezi sběratele. Z tohodle důvodu jsem měl obrovské množství kontaktů a obrovský přehled, kdo co má a nemá. V době největší slávy a největších výměn mi psalo i 20 lidí denně.

No dobře a co ta encyklopedie?

To tak nějak vyplynulo samo. Měl jsem obecně snahu ten seznam nahrávek rozšiřovat o další informace, třeba informace o kapele, texty nahrávek a další. Chtěl jsem povýšit ten seznam nahrávek na něco, co zní dobře. Takže jsem to nazval encyklopedií. Myslím, že to byl skvělý tah.

Jak to?

No, najednou se z toho totiž stalo něco vážného. Něco, co navenek vypadá profesionálně, velkolepě, důvěryhodně. Takže se brzy začali ozývat i lidé, kteří něměli zájem přímo o výměny, ale spíše o zdroj informací jako takový, o to vznikající médium.

Například?

Asi první byla smlouva s Národní knihovnou České Republiky a jejím archívem. Pak se ozývali i lidé odjinud, ale to už jsem pomalu přecházel s prací do útlumu, takže jsem to většinou ignoroval nebo rovnou odmítal.

Ano, k tomu se ještě dostaneme, popište nějak podrobněji tu Národní knihovnu.

No, už si přesně nepamatuju na ten průběh, ale nějak jsem od nich dostal nabídku, že budou projekt archivovat a že bude zařazen na nějaký seznam významných kulturních projektů. Co je zajímavý, tak se ozvali sami, já se o to nijak nezajímal. Takže se podepsala nějaká smlouva, jako že to můžou archivovat, a tak, a tím to defakto skončilo. Nicméně když se podíváte na webový stránky národní knihovny, tak to tam najdete.

Vraťme se ještě zpátky k těm výměnám. Máte nějakou zajímavou historku? Jak to vlastně probíhalo?

Zajímavá historka mě asi žádná nenapadá (přemýšlí). Probíhalo to jednoduše tak, že jsem si vybral nahrávky, které chci, druhá strana udělala totéž a buď jsme si to poslali poštou nebo přes internet. Ono to dneska vypadá všechno jednoduše, ale zase tak jednoduchý to nebylo. Spousta těch věcí byla na kazetách, takže jsem dostával poštou kazety, ty jsem musel přehrát do počítače, rozsříhat, otagovat a zazálohovat.

Pak se to ale zastavilo, že? Jak výměna, tak i webové stránky. Jak to tehdy bylo a co k tomu vedlo?

To už se dostáváme o několik let dál. Možná bych ještě doplnil to, že ten stav, kdy jsem prováděl výměny a udržoval a vylepšoval webové stránky, trval několik let. I když to často nebylo nijak intenzivní, doplňování informací probíhalo tak nějak pravidelně. Pak ale nastal ten zlom. K tomu vedlo několik věcí, které spolu úplně nesouvisely, ale dohromady měly za následek právě tu velkou změnu, kterou jsem provedl. Pokusím se to nějak jednoduše vysvětlit.

Za prvé to bylo ohromné množství nahrávek, informací a komunikace s lidmi, která začínala být nad moje síly. Ačkoliv projekt jsem měl pořád pod kontrolou a jeho rozsah nijak nezvětšoval, pořád jsem to dělal ve svém volnu a především pro svou zábavu. Navíc v té době už projekt běžel přes 5 let a já už chtěl mít nějaký milník, nějakou metu, která by vyjadřovala určitou dokončenost. Proto jsem víceméně omezil výměny a nové nahrávky již do databáze nepřidával. Dneska mám pořád spoustu nahrávek, které nejsou zařazeny a které ani nikdy už možná zařazeny nebudou.

Druhá věc se týkala určitého zklamání z lidí. Ačkoliv jsem nahrávky nikdy nedával volně k dispozici, což bylo především z důvodu mého časového omezení, než z důvodu nějakých autorských práv, tak spousta lidí se dožadovala, a někdy i dost agresivním způsobem, různých nahrávek. Někteří dokonce nabízeli doplnění informací nebo textů výměnou za nahrávky. Tohle jsem osobně nikdy nepochopil, protože já dával volně k dispozici ohromné množství informací, za kterými jsou schovány stovky a tisíce hodin práce, a ty lidi ani nebyli ochotni něčím přispět.

Třetí věc se týkala vykrádání informací ze stránek jinam. Abyste to chápali dobře, mně nevadilo, že ty data někdo použil, ale problém se týkal toho, že ty data byla jednoduše kopírována na stránky, kde akorát běžela reklama, ale jinak k tomu nebyla přidána žádná hodnota. Ty lidi na tom akorát vydělávali a zpátky nedávali nic. Tohle byl hlavní důvod, proč jsem de-facto vypnul on-line přístup k informacím a nahrávkám a všechna data z webu stáhl.

K třetí věci se váže i věc čtvrtá, a to byl obecný rozmach nahrávek na internetu. Najednou byla spousta nahrávek snadno dohledatelná na internetu, všechny informace člověk mohl najít doslovat hned. A já to začal vnímat jako problém. Tedy, nemyslím dostupnost těch nahrávek jako takových, ale jako problém ve vztahu k těm nahrávkám jako takovým. Když to řeknu jednoduše, spousta těch nahrávek byla zajímavá jenom tím, že byla nedostupná a člověk musel vyvinout nemalé úsilí k jejich získání. V okamžiku, kdy to ale všechno bylo dostupné hned, tak se ztratilo to kouzlo. Najednou spousta těch nahrávek byla nezajímavá, protože po hudební stránce prostě nezajímavé byly, to je fakt. A to byl možná mnohem silnější důvod, než ten důvod předchozí.

A dál? Co se tedy dělo pak? Jak to probíhalo?

No, spíše než co se dělo pak, což je vlastně teď, tak je důležité, co se dělo mezitím. Ten stav a jeho důsledky, které jsem popsal před chvílí, se samozřejmě nestaly přes noc. Naopak, trvalo to minimálně půl roku a já hrozně usilovně přemýšlel, co vlastně udělám. Nejprve jsem byl rozhodnutý, že webový stránky kompletně vypnu. To se mi ale úplně nechtělo, přeci jenom to byla ohromná databáze informací. Takže jsem přemýšlel, že bych zavedl nějaký omezený přístup, což i v různých podobách nějakou dobu fungovalo. Pak jsem se ale definitivně rozhodl všechny informace z webu stáhnout. Ten důvod už ale byl odlišný od toho předchozího. Tohle platí vlastně dodnes a bude platit i nadále, pokud se nerozhodnu jinak, což ale nepředpokládám.

Abych to zasadil do časového kontextu, tak tenhle stav trval přes dva roky. V té době jsem na projektu v podstatě nedělal, nebo to alespoň nebylo nijak vidět. Ve skutečnosti jsem hlavně přemýšlel. Přemýšlel jsem o tom, jak to vlastně chci ukončit, jak ten projekt dotáhnout co nejrychleji do nějaké prezentovatelné hmotné podoby. Proto aktuálně vzniká knižní verze, která bude jedinou verzí, kde to všechno bude.

Ano, knižní verze, tato varianta ale nebyla úplně nová, že?

Já bych to nevnímal jako variantu. Knižní verze byla od začátku plánována jako jiný kanál, kde je možná ty informace najít. Nakonec to dopadlo tak, že knižní verze bude jediný kanál a naopak online verze nebude.

Ale knižní verze, pokud dobře vím, nebyla dostupná společně se stránkami na internetu. Kde byla k dispozici?

Knižní verze v té době existovala, ale nebyla veřejně šířena, protože jsem nebyl spokojen s kvalitou výstupu.

Tomu nerozumím, můžete to nějak rozvést?

No, jednoduše to znamená to, že tu knižní verzi jsem nechtěl šířit, protože nevypadala dobře.

A teď už bude vypadat dobře, když to bude jediná možnost, jak se k těm informacím dostat?

Zjednodušeně - ano. Ty důvody, proč předtím to nebylo dobré a teď to dobré je, je několik. Ale existuje asi jeden hlavní důvod, který to ovlivňuje, a to je způsob, jakým ta knižní verze vzniká. Zatímco dříve, tak jak to bylo plánováno od začátku, se celá kniha generovala automaticky, včetně rejtříku a obrázků. I když co se týká obrázků, tak tam to bylo značně omezené a nebylo to příliš dotažené. No a tím, že se to generovalo automaticky, tak vznikalo spousta problémů, které nešly řešit. Například nešlo zajistit správně zalamování slov. Nebo bylo obtížné vygenerovat správné rámečky pro nadpisy. Občas se nadpisy nacházely těsně u konce stránky, což také nevypadalo hezky, a podobně.

Teď ten proces vypadá tak, že se nejprve automaticky vygeneruje kapitola, která se pak ručně upraví, aby to vypadalo hezky.

A to je i aktuální stav?

Ano, to je aktuální stav. Momentálně pracuju na první verzi knižní podoby.

Tak to se těším, až to bude.

To se netěšte, protože nebude veřejně dostupná.

Vážně? A jak ji plánujete šířit, nebo si ji necháte jenom pro sebe? To by bylo trochu divné, ne?

Šiřit ji plánuji, ale jakým způsobem to provedu, si nechám zatím pro sebe. Ale vymyšlené to mám.

Aha, já myslel, že lidé většinou touží po tom, aby se jejich výtvory rozšířily co nejvíc. Že to je taková ta autorská touha.

To asi jo, ale nemyslím si, že to platí vždycky. Naopak, a to možná i souvisí s tím vším, co jsem řekl předtím a proč se všechny ty změny v projektu staly za posledních několik let a proč jsem tak dlouho přemýšlel, co s projektem dál. Musel jsem si totiž uvědomit ten důvod, proč jsem ten projekt vlastně začal dělat a proč mi nevyhovoval ten pozdější stav. A ten hlavní důvod by ten, že jsem to vždycky dělal především pro sebe. Dělal jsem to, protože mě to bavilo. Proto jsem se i rozhodl pokračovat na projektu způsobem, který mně osobně naplňuje nejvíc a který se mi líbí nejvíc. A to je i důvod, proč na projektu pořád pokračuji. Nědělám to totiž pro lidi, dělám to pro sebe.

Jaké jsou plány do budoucna? Kdy to bude hotové? Nebo plánujete ještě dále rozšiřovat seznam nahrávek?

Nejraději bych řekl, že to bude, až to bude. Ale já vždy všechno plánoval dopředu poměrně pečlivě a detailně. Takže hotové to bude, až budou zpracovány všechny nahrávky, které mám aktuálně zařazené. Přesný datum nebo termín stanovený však nemám, protože ho mít stanovený nepotřebuji.

A ty plány do budoucna a další nahrávky?

Další nahrávky, pokud budou, tak až po ukončení projektu. Nějakou představu mám, ale detailně to zatím naplánováno nemám, to je ještě daleko. No a plány do budoucnosti žádné extra nemám, nic nového převratného asi nečekejte.

Přeskočme teď na trochu jiné téma. Co vy a hudba? V encyklopedii je spousta žánrů a spousta nahrávek, nevěřím, že se vám líbí všechny. Jak je to?

Vždycky, když se mně někdo ptá, jakou hudbu poslouchám nebo jaká hudba se mi líbí, tak odpovídám, že jazz, hardcore a dechovka.

Vážně?

Samozřejmě, to je myšleno naprosto vážně. Problém je v lidech, protože si pod tím představí unylej jazz, šílenej kravál, jakože hardcore nebo Evu a Vaška v případě dechovky. Ale v případě alternativní hudby tyhle žánry zní úplně jinak. A hodně se i kombinují. Pusťte si nějakou balkánskou dechovku a pochopíte. Je to veselá, dynamická, nádherná hudba.

A co žánry zařazené v encyklopedii? Co se vám třeba nelíbí a je zařazeno jenom tak z povinnosti?

Některé hodně alternativní nahrávky jsou těžko stravitelné i pro mě a nemám je rád. A pak je to hlavně art rock. To je úžasná hudba, pokud se vám ta písnička nebo nahrávka zrovna líbí a neskutečná nuda, pokud tomu tak není. U mě je to tak půl na půl. Jinak většina nahrávek se mi líbí, jinak bych to asi nedělal.

Jmenujte nějaké konkrétní nejoblíbenější kapely.

PPU a Už jsme doma.

To nejsou zrovna kapely, které by zapadaly do těch oblíbených žánrů, které jste vyjmenoval.

Tak třeba Už jsme doma považuju za kapelu, která si bere inspiraci ve všech těch vyjmenovaných žánrech. Ale jinak máte pravdu. Já jsem totiž předtím trochu lhal. Já totiž nemám konkrétní žánr, který by se mi vyloženě líbil, mám rád všechno možný, co je zajímavý a netradiční. Ale to se na přímou otázku, jakou hudbu poslouchám, blbě vysvětluje. Zvlášť lidem, kterým to ani vysvětlovat nechci. Takže říkám jazz, hardcore a dechovku, ale ve skutečnosti je to spíš alternativní hudba promíchaná více žánry, která je prostě nějakým způsobem zajímavá.

A mimo alternativní žánry?

Mimo alternativu toho moc neposlouchám, ale jediné, co si občas pustím jsou soundtracky. Ale spíše soundtracky z her než z filmů.

Jaký rozdíl vidíte mezi hudbou tehdy a hudbou teď. I v rámci alternativní hudby.

Ten rozdíl je obrovský. V okamžiku, kdy lidi získali přístup k zahraniční muzice, se hudba změnila velmi mnoho. Ten rozdíl byl patrný i před revolucí. Kapely, který nějakým způsobem čerpaly ze zahraničních interpretů, tak jejich hudba byla většinou líbivější než těch ostatních. Tím ale neříkám, že ta hudba je teď lepší, je jenom jiná. Některé žánry vůbec neexistovali, některé naopak po revoluci téměř zanikly. Navíc ten rozdíl není jenom v hudbě jako takové, ale i v tom, co se ty kapely snažili předtím říci. Tedy zjednodušeně řečeno v textech.

Jakože dřív se lidé snažili vyjádřit odpor vůči systému a teď už nemají proti čemu bojovat?

Tak rozhodně si nemyslím, že není proti čemu bojovat. Ale v podstatě to tak je.

Můžete být konkrétní?

Ne.

Myslíte si, že některé věci byly dříve lepší než jsou nyní teď?

Svět není černobílý a dobro a zlo jsou relativní pojmy, které ve skutečnosti nic moc neznamenají.

Co si myslíte o aktuální politické situaci?

Bez komentáře.

Myslíte si, že kapely, které hráli před revolucí, by měly co říct i k dnešní situaci? Nebo se společnost tak změnila, že obsah písní je už jenom historií a vypovídá tak pouze o době minulé?

Něco ano, něco ne. Něco třeba jen v přeneseném významu. Těžko říci obecně.

Přál byste si dnes vidět některou z těch kapel, které tehdy hráli, ale už nehrají?

Samozřejmě, všechny. Ale chtěl bych je vidět tak, jak hráli tehdy. Koncerty kapel po dvaceti letech mě nezajímají.

Proč?

Většina koncertů kapel, které se o to pokusily, dopadla hrůzostrašně.

A co dnešní hudba? Co posloucháte, chodíte na koncerty?

Na koncerty chodím, bohužel ne tolik, kolik bych chtěl. Ale čas holt není nekonečný, takže si prostě jenom víc vybírám.

A styl? Na jaké kapely rád chodíte?

Mám rád klubovou scénu. Stylově nejsem nijak vázán, jak jsem už řekl. Důležitý je, aby ta hudba byla zajímavá a nápaditá.

Poslední otázka. Máte něco, co byste sám chtěl říct, co tu nepadlo nebo jsme to jen nakousli?

Jako nějaký prohlášení, který teď najednou otevře lidem oči a způsobí totální změnu ve společnosti? Ne, tak to fakt nemám (smích).


2005 - 2016