1. Demo (1989, 4.)

To kolem nás je vyprahlá poušť
a my tu sami Jeníčku bloudíme
vzduchem už táhne přízračná houšť
a my nic ještě o ničem nevíme

Vichřice nám trhá od úst hlasy
neslyšíš mě ani já tě nevnímám
ta slova jsou vysypané klasy?
proč se na prach v dlaních mění nám?

Jenom naše velká vzteklá žízeň
která vzniká jak dým z požáru
proniká tou pouští jako píseň
v kleci uvězněných havranů

Jeníčku prosím tě si chodíme v kruhu
a slunce už omdlévá do prázdnoty
Jeníčku pospěš si vyčaruj duhu
chci zapálit na nebi hvězdám knoty

Je slunce přelud kam jdeme my?
Jeníčku kolem a ve mě bludy
co říkáš sami za mříží tmy?
Jeníčku že by tudy tudy tudy?

Brnění rozumu roztává v slzy
jenomže vězeň má strach z propuštění
já nechci bratříčku ještě je brzy
bojím se bojím svého proměnění...