1. Demo (1989, 7.)

Vypolstrovaná místnost betonem
praporky visí zplihle za oknem
to je náš léčebný ústav
pacientů máme nad stav

Život u nás plyne jako heslo
co jsem jednou viděl jak se vezlo
na alegorickém voze
oznamující všem stroze

Já nejsem žádná dojná kráva
jen dodržujte moje práva
a svoje povinnosti
kdo se svých úkolů dobře zhostí
ten nepřijde zkrátka
ve vzduchu bič práská

Nemocní se křečovitě smějí
kdo nepracuje ať nejí
smyslem života je práce
to je demokratizace

Život u nás plyne jako heslo
které pod náporem času kleslo
a rozbíjí o zem
sebe i vše kolem

Já nejsem žádná dojná kráva
jen dodržujte moje práva
a svoje povinnosti
kdo se svých úkolů dobře zhostí
ten nepřijde zkrátka