1. Demo (1988, 10.)

Stěny dvou těl
odkrývá bolestně dál
vůně zrání
v pustých nám temných očích
zbyl vláční slib
barvou tvých chyb
než řeknou
strom ten náš cit
jak květ co zní
vzal sebou

V tichu září
slabost těl
jenž na okraj jde
psího vína
co kolem nás
jak láska zná
točí se dál
naposled vám
je zlou?
nemusí brát
stačí co má
je tvou?

Jsou mých povzdechů
jsou tvých průzračností
jsou mých doteků
jsou tvých vyznání v nás
v odvaze žít

Břehy jsou z nás
bodem tím jsme
na každém z nich
kde touží
srdce je mast
otevřou část
plodům věčným
zralým krásným
už jdou
tichý přelet
lásky slyší
co jsou

Jsou mých zpovědí
jsou tvých vyznání nám
jsou mých prožitků
jsou tvých srovnávání
jsou mých zatmění
jsou tvých poznání
jsou mých záchvěvů
jsou tvých nekonečných zapomnění

2. Live Praha (1988, 11.)

Stěny dvou těl
odkrývá bolestně dál
vůně zrání
v pustých nám temných očích
zbyl vláční slib
barvou tvých chyb
než řeknou
strom ten náš cit
jak květ co zní
vzal sebou

V tichu září
slabost těl
jenž na okraj jde
psího vína
co kolem nás
jak láska zná
točí se dál
naposled vám
je zlou?
nemusí brát
stačí co má
je tvou?

Jsou mých povzdechů
jsou tvých průzračností
jsou mých doteků
jsou tvých vyznání v nás
v odvaze žít

Břehy jsou z nás
bodem tím jsme
na každém z nich
kde touží
srdce je mast
otevřou část
plodům věčným
zralým krásným
už jdou
tichý přelet
lásky slyší
co jsou

Jsou mých zpovědí
jsou tvých vyznání nám
jsou mých prožitků
jsou tvých srovnávání
jsou mých zatmění
jsou tvých poznání
jsou mých záchvěvů
jsou tvých nekonečných zapomnění

3. Live České Budějovice (1989, 13.)

Stěny dvou těl
odkrývá bolestně dál
vůně zrání
v pustých nám temných očích
zbyl vláční slib
barvou tvých chyb
než řeknou
strom ten náš cit
jak květ co zní
vzal sebou

V tichu září
slabost těl
jenž na okraj jde
psího vína
co kolem nás
jak láska zná
točí se dál
naposled vám
je zlou?
nemusí brát
stačí co má
je tvou?

Jsou mých povzdechů
jsou tvých průzračností
jsou mých doteků
jsou tvých vyznání v nás
v odvaze žít

Břehy jsou z nás
bodem tím jsme
na každém z nich
kde touží
srdce je mast
otevřou část
plodům věčným
zralým krásným
už jdou
tichý přelet
lásky slyší
co jsou

Jsou mých zpovědí
jsou tvých vyznání nám
jsou mých prožitků
jsou tvých srovnávání
jsou mých zatmění
jsou tvých poznání
jsou mých záchvěvů
jsou tvých nekonečných zapomnění

4. Dávná zem (1990, 5.)

Stěny dvou těl
odkrývá bolestně dál
vůně zrání
v pustých nám temných očích
zbyl vláční slib
barvou tvých chyb
než řeknou
strom ten náš cit
jak květ co zní
vzal sebou

V tichu září
slabost těl
jenž na okraj jde
psího vína
co kolem nás
jak láska zná
točí se dál
naposled vám
je zlou?
nemusí brát
stačí co má
je tvou?

Jsou mých povzdechů
jsou tvých průzračností
jsou mých doteků
jsou tvých vyznání v nás
v odvaze žít

Břehy jsou z nás
bodem tím jsme
na každém z nich
kde touží
srdce je mast
otevřou část
plodům věčným
zralým krásným
už jdou
tichý přelet
lásky slyší
co jsou

Jsou mých zpovědí
jsou tvých vyznání nám
jsou mých prožitků
jsou tvých srovnávání
jsou mých zatmění
jsou tvých poznání
jsou mých záchvěvů
jsou tvých nekonečných zapomnění