1. Pompeje (1990, 9.)

Padám do šachty let
slibů vět
asi stárnu
často k ránu
nemůžu spát

Padám do trosek hesel
prasklejch vesel
všichni známí
k sobě zády
sedí a stárnou

Padám do padlejch vlasů
z dobrejch časů
který vlály
když jsme se smáli
stárnoucím strachům

Padám do moře peřin
dávnejch vteřin
kdy jsme vínem
bubnem a klínem
děsili stáří

Stárnem v křeslech
zapadlí stres
a pohodlí protesty
roky a rockfesty
svítí než zhasnou

Stárnem rychle a nejistě
pořád na místě
jsme lehce
zkažená mládež
co začíná stárnout