1. Povídali, že mu hráli (1988, 6.)

Žíznivě pil
pak bláto si smýval
když k louži se shýb

Jenže nesmyl si krev
ta prýštila z rány
v boku chvěl se šíp

Z boku čouhal šíp
jak vodorovný vykřičník
tak povídám
ty musíš být ten Sebastian

Jsi Sebastián
mučedník pravdy
co stále ved svou

Tos to dopracoval
žes opravoval
bližní kteří lžou

Jo lidi lžou
nic nenaděláš tu holt
kdo pravdu psal ten krvácel
co svět světem stál

Jsi plnej ran
jak ve smetí džbán
jsi řešeto šrámů a děr

Oběť smůli
lží a bázně okolí
jsi plný ran
sesutá stráň
nechceš mi doufám teď říct
že tě zásah šípu zášti nebolí

Pár zranění mám
to nehodlám popřít
on s úsměvem dí

Co však zmůže šíp
když máš jednou pravdu
čerpáš víru z ní

Bereš sílu z ní
a nepodléháš násilí
kdo pravdě přál ten zvítězil
co svět světem stál

Jsem plný ran
jak prastarý džbán
jsem řešetem šrámů a děr

Věčně bývám terčem
lání okolí
jsem plný ran
já Sebastian
přesto chci vážně ti říct
že mě zásah šípu zášti nebolí

Co svět světem stál
mně nechyběl smích