1. Světlu vstříc (1990, 2.)

U ohně sedím přemítám
o všem co jsem kdy uviděl
o lučním kvítí motýlech
z letních dnů kterými jsem šel

O žlutém listí babím létě
v tolika přešlých podzimech
o mlze o stříbrném slunci
svištění větru ve vlasech

U ohně sedím přemítám
jaký to bude asi svět
až budu muset zimu zřít
a jaro tu už nevidět

Vždyť všechno co jsem neviděl
je víc nežli to viděné
a každé jaro v každém háji
je vždycky jinak zelené

U ohně sedím přemítám
na lidi z dávno přešlých let
a o lidech jež nepoznám
a jaký bude jejich svět

Však zatím co tak přemítám
o časech dávno minulých
zdaleka krokům naslouchám
až poutník stane u dveří 2x

2x