1. Světlu vstříc (1990, 9.)

Když večer v Kraji šedý byl
slýchal jsem v kopci jeho krok
před svítáním se vytratil
na dlouhou cestu beze slov

Od divočiny k břehům moře
do jižních hor s pouští severních
tajnými dveřmi v dračí hoře
temnými hvozdy šel svobodný

Ať to byl trpaslík člověk či hobit
anebo elf který neumírá
s ptáky i zvířaty dovedl mluvit
jazykem jenž srdce otevírá

Smrtící meč a hojící ruka
záda jež ohnulo těžké břímě
planoucí pochodeň hlas jako trubka
znavený poutník na cestě v zimě

Jako pán moudrosti na trůnu sedal
rychle se hněval rychle se smál
odřený klobouk a brada šedá
o hůl se trnitou opíral

Na můstku samoten vzdoroval
náporu ohně a stínu zlého
o kámen hůl se zlomila
v Khazad-dům zemřela moudrost jeho
2x