1. Prostějovská scéna II (1993, 5.)

Kostnatý ruce zkřivený od bolesti
vychrtlý a břicha dutá od hladu
to je ukrutnej lidský ubohosti
dnes si však hlídaj jen svou parádu

Co je jim do nich
do chudej zbídačenejch
co je jim do nich
do černejch zuboženejch
co jim do nich...

Oni chcou pomoct druhejm národům
a zatím maj jen hubu plnou keců
každej si hlídá jen svůj vlastní dům
a je mu jedno co se děje venku

Co je jim do nich
do chudej zbídačenejch
co je jim do nich
do černejch zuboženejch
co jim do nich...

A proč se teda lidi cpou
svý koryta maj plný
a ti druzí ubožáci
ti nemaj co do huby

Oni chou pomoct druhejm národům
a zatím maj jen hubu plnou keců
každej si hlídá jen svůj vlastní dům
a je mu jedno co se děje venku

Co je jim do nich
do chudej zbídačenejch
co je jim do nich
do černejch zuboženejch
co jim do nich...